Domácí vaření piva, aneb jak na to ...

Milí pivní přátelé,

Dnes si trochu povíme o domácím vaření piva. Jako pivní fanatik jsem si před několika měsíci řekl, že bez toho, abych si zkusil svojí první várku, bude mé pivní fantazírování, filosofování a psaní stále jakoby nedotažené. Na vodě. Znáte to. Prostě jsem nechtěl, aby nadále má pivní kobyla chodila bosa. Potom bych do věcí a o věci nemohl kecat, což já s oblibou dělám. A také jsem byl chlapsky vyzván zdejším webmasterem, co si říká Chody, abych něco o pivu napsal. Těší mě jeho zájem a důvěra, musím se tedy zachovat jako muž a nezklamat ho, ale předesílám, jsem čistý amatér jako Vy …..

A pokud si něco nezkusíte, nic nevíte! Knihy, poučky, recepty, …. to vše je krásné, ale nepraktické. Není nad osobní zkušenost. A když pivo vařili doma již ve středověku, proč by to tedy nedokázal také muž 21. století. Tak jsem se do toho pustil. Mám za sebou první dvě várky. A pro toho, kdo má pivo rád a rád by si něco zajímavého zkusil, mám jednu jedinou radu: jděte do toho také! Nedejte nic na řeči sládků, že vaření piva je těžké, složité a já nevím kdesi cosi. Nedejte na zkušené řeči, že první várku vylejete rovnou do záchodu. To víte, který sládek přizná že vaření piva je prostá, a vcelku jednoduchá záležitost? Pokud zachováte ty nejzákladnější zákony vaření piva, garantuji Vám že Vaše pivo se bude dát vypít. A nejen to. Máte větší než velkou šanci, že bude lepší než mnohé průmyslové pivo v obchodech!

Ano , uvařit pivo je umění. Někdo se to nenaučí asi nikdy. Zrovna před dvěma dny jsem pil syrské pivo značky Barada. Otřes. Ti asi pivo nikdy dobré neuvaří, když toto pustí s čistým svědomím do obchodní sítě. Ale my chceme uvařit pivo dobré že? Myslím si, že hlavním uměním je uvařit pivo stejné chuti a kvality při každé další následné várce. Stejná chuť, nějaký charakteristický rys. Pak ho teprve můžeme nějak nazvat a vylepšovat kvalitu. Ale dost suchého lamentování, pojďme na to!!!

Mletí sladu

Nepotřebujete toho tolik, jen několik věcí. Tou hlavní je láska k pivu! Bez tzv. srdíčka to nejde. Pak to všechno ošidíte a není to ono. Než se do toho tedy vrhnete, doporučuji si také popovídat přeci jenom s nějakým profesionálem. Já jsem to pro jistotu učinil hned s třemi z nich, abych udělal nějaký zajímavý kompromis mezi jejich recepty. Nevěřte také, že každý sládek si drží svůj recept pod pokličkou jako nějaké ohromné tajemství. Sládkové jsou většinou vstřícní lidé a taky velmi dobře vědí, že Vy je nemůžete s Vašimi domácími hrnci ohrozit. Rádi Vám pomohou.

Namletý slad

Nekupujte také nikdy nějaké plastové soupravy k domácímu vaření pod různými rádoby profesionálnímu názvy. Buďte sedláky v tom nejlepším slova smyslu. Dejte na svůj rozum. Začněte tedy tím, že si koupíte pořádný poctivý „pivně neprofesionální“ smaltovaný hrnec o objemu nějakých 25 – 30 litrů. A pořádnou měchačku k tomu, aby Vám později neupadla ruka námahou. No vidíte jak nám to jde a jak je to snadné - už máte varnu!! Někdo na to potřebuje miliony a my jí pořídili za nějakých 500 – 650 Kč.

Hrnec s vodou

Budete muset mít teploměr pro zavařování v rozmezí 0 až 100 stupňů (bod varu). Bez sacharometru se dobře obejdete, ale pokud Vás domácí vaření chytne, doporučuji si ho koupit pro další várky. Jen s ním totiž budete vědět jaké pivo jste uvařili (extrakt – 10%, 12% atd.). Jinak je to jen věštění z koule nebo spolehnutí se na Váš cit či spíše poté na jazyk. Sacharometr Vám na dobírku zašle např. p. Richter z pivovaru U Bulovky.

Druhé zahřátí na 63 st.C

Co ještě potřebujete? Dva 20 litrové plastové kbelíky (nedoporučuji ty, s nimiž již doma vytíráte chodbu!), velký cedník, nějakou vhodnou smaltovou, nerez či plastovou nádobu - vaničku, z které uděláte „spilku“, malý teploměr (mínus deset – plus deset), pár čistých nových lněných plen, strojek na slad (nebo domácí robot), tak deset kilo nadšení, dvacet kilo trpělivosti a pytel dobré nálady. No a to hlavní: ingredience.

Vaření

Nejlepší bude, nakoupíte-li ingredience někde v pivovaru. Určitě nějaký v okolí najdete a najdete-li si také svojí osobní cestičku ke sládkovi, bude to skvělé. Ingrediencemi se myslí slad, chmel a živé kvasnice. Pokud se Vám nepodaří tuto cestu k nejbližšímu pivovaru navázat, je to zlé, ale není to ještě úplně ztracené. Budete se muset k ingrediencím prokousat na internetu, tak aby Vám byly poslány na dobírku. Zkuste zadat do vyhledávače pár adekvátních relevantních slov. Nebo třeba www.homebrewing.cz.

Nezbytní pomocníci

Zde se ale musím zastavit. Prosím uvědomte si, že správné pivo, ať se vaří doma nebo ve velkém pivovaru, potřebuje cca. 10 hodin počítaje od namletí sladu po přidání kvasnic!! Vše co uděláte za méně, je někde šizené a tím pádem se to odrazí na kvalitě Nenechte se tedy svést nějakými jednoduchými polotovary a koncentráty pod pěkně znějícími názvy Coopers, John Bull či jinými a teď budu velmi neslušný, sračkami!

Přítel Jiří, pivní souputník

Já předpokládám, že Vy chcete uvařit české poctivé pivo a ne „rychlokvašku“ a ještě k tomu z Austrálie. Máte přeci hrdost! Tyto přípravky nechme těm línějším, méně náročným, lidem bez fantazie. Toto je velmi dobrá rada. Věřte mi. Dále Vám doporučuji začít tím nejtěžším, co v pivovarnictví existuje. Tedy ležákem, neboli spodně kvašeným pivem. Neplavec se také nejlépe naučí plavat, když ho hodíte do pětimetrové hloubky než do dětského brouzdaliště. Víte, ty různé koncentráty jsou vážně pro blbečky, a nechápu jak někdo může z takového „piva“ mít potěšení. Vše je již připravené, nadávkované, usušené, dehydrované ….. Jak asi takové pivo potom může vypadat. No pil jsem ho jen jednou a zároveň naposledy. Dá se vypít , ale necítím v něm tu tradici, tu poctivost, ten um a vlastně ani tu chlebovou chuť, co miluji …..

Pan sládek

Já Vám prostě doporučuji mít k vaření piva jen pomůcky, co jsem výše uvedl a pak poctivé ingredience uvedené také výše. Navíc slad nenamletý!! Kupte si slad nemletý a namelte si ráno v den, kdy budete vařit. Vše je přeci tak prosté a jednoduché. Stačí jen přemýšlet a zapojit tu bedničku, co nosíme na krku. Je to přeci zásada vaření, a nejen piva. Káva má také nejlepší aroma když je čerstvě namletá. Pamatujte, že čím více to máte usnadněné, tím chudší pivo uvaříte. Někde se ta jednoduchost a menší pracnost odrazit přece musí. To si umí spočítat každý, kdo trochu uvažuje a umí počítat do pěti (jako třeba já).

Přidání chmele

Tak např. s živými kvasinkami musíte nakládat jako v peřinkách, dát je pěkně do termosky, aby se Vám v létě, když je vezete z pivovaru v autě, nepřehrály a nezahynuly. Ano až takové je to „sraníčko“. A doma, pokud je máte déle než týden, pěkně přikrmovat cukříčkem. Jak malé dítě, že? Ale i to patří k pivu. A zanedbáme-li tyto maličkosti, ony se pěkně naskládají jak mozaika vedle sebe, a pak to „pivo“ opravdu můžete vylít do toaletní mísy. Jasně můžete si koupit kvasnice sušené, ale to již opakuji tu pohádku, co píši výše. Není to ono.

Cezení

Co se týče receptu, vymyslel jsem to pro Vás takto. Nebudu se teď obšírně rozepisovat o postupu, ale každému kdo má zájem si doma uvařit pivo, rád zašlu návod na jeho uvaření. Takže si prosím připravte vše, co jsem napsal, z ingrediencí: 4,5 kg nemletého sladu, 100 ml vitálních živých kvasnic a 90 – 100 gr. granulovaného chmele. Voda Vám v kohoutku jistě teče (pokud ne, naberte a převařte z řeky), hrnce, teploměry již máte … tak si písněte pro recept na tuto mailovou adresu: CzechBeerMan@seznam.cz. Obratem Vám můj recept pošlu.

Mláto

Neříkám, že je bezvadný, ale on taky není můj. Podíleli se na něm tři čeští sládkové. V návodu budou uvedeny i veškeré náležitosti, kterých je třeba se vystříhat či naopak, které je bezpodmínečně nutné dodržet. Pokusím se, aby návod byl opravdu „blbuvzdorný“ (nic ve zlém, i já takový dostal).

Chlazení na 10st.C ve vodě 7st.C

Víte, já si myslím, že alfou a omegou vaření piva je teplota, teplota a zase teplota. Necháte-li něco někde o 10 minut déle nebo bude-li něčeho o půl kila více, nic se vcelku neděje. Ale pokud to nebude mít takovou teplotu, jakou to mít musí, je zle. Proto také předesílám, že je potřeba (absolutní nutnost!) mít lednici, kde můžete naregulovat stálou teplotu 1-2° nad nulou (ne více) a poté okolo 8-9° nad nulou. Jak takovou chladničku nemáte, nevařte!

Hlavní kvašení

Je třeba si uvědomit, že pivo musí kvasit při stálé teplotě právě oněch 8-9 stupňů cca. 5 dnů a poté zrát při teplotě 1-2 stupně nad nulou po dobu 4-5 týdnů. Co z toho vyplývá? To, že musíte mít ledničku jen a jen na to pivo, nebo se smiřte s tím, že rajčata která tam budou spolu s tím pivem, budou ztuhlá na kost.

Stáčení do lahví

V neposlední řadě je třeba říci, že domácímu vaření piva přeje i tolerantní partner či partnerka. Dva dny se Vám bude v bytě vznášet těžký, ale docela příjemný, odér. Jako kdyby jste spadl do pivní kádě. V tom to mají svobodní či samotní vařiči lepší. Je nutné vědět, že začnete-li ráno v devět, skončíte při nejlepší konstelaci hvězd okolo sedmé večer. Takže nějaké takové „teď na to v pět odpoledne vletím a za dvě hoďky to mám“ pusťte úplně z hlavy. V tom případě budete nocovat a vartovat!

Zrání po dobu 4 týdnů (2st.C)

Ale jak říkám, zachováte-li ty nejzákladnější zásady vaření, budete úspěšní. V podstatě ani nejde uvařit špatně, pokud je vše dodrženo. A dodržet to není zase tak těžké. Chce to jen trochu trpělivosti, nespěchat, celý den si prostě vyhradit na tu jednu jedinou várku (a koupit si k ní nějaké dobré pivo, aby práce šla lépe od ruky). Má to ještě další háčky, o kterých jsme zde nemluvili, jako cezení, co nejrychlejší ochlazení sladiny (věřte, že v domácích podmínkách nebudete schopni ochladit 25 litrový hrnec sladinky, který má nějakých 85 stupňů Celsia za méně něž 3 hodiny, leda že by jste si ve sklepě připravili cca. 50 litrů ledu), atd.

Teplický Prubíř I

Ale nebojte se, jde to. Vše Vám napíši a sdělím. Budete překvapeni, jaké pivo jste udělali. Nejde zde přece vůbec o pivní nouzi ale o zábavu, vzrušení a koníček. To si piště, že kdyby jste to potom zkalkulovali, tak Vás půllitru jednoho takového Vašeho domácího piva vyjde na 250 – 500 Kč. Pokud si tedy Vaší práci také na něco ceníte! Já jsem již vařil dvakrát, pokaždé bylo pivo dobré, nebojím se říci, že podruhé bylo skvělé.

Teplický Prubíř I

Jako svědky, kteří mé pivo ochutnali, mám dva vynikající české sládky, p. Roberta Maňáka ze Zámeckého pivovaru Chyše a p. Zdenka Resku, bývalého sládka z Akciového pivovaru Dalešice. Jde o radost. Víte, jak je pěkné si nalít „své“ pivo ???? To je úplná slast! Možná i někdy lepší než orgasmus. Každopádně jde o jinou slast, v níž se míchá pýcha, hrdost, ale i kus ješitnosti. No uvidíte sami. Zkuste si to také. Vážně to není tak složité, jak by se mohlo zdát.

Teplický Prubíř II - polotmavý

Na závěr mého příspěvku Vás srdečně zvu na malou foto exkurzi mého domácího vaření. První várka byla Teplický Prubíř I světlý, druhá pak Teplický Prubíř II polotmavý. Obě stály hodně potu a času, ale nelituji. Stály za to! A věřím, že rutina přijde. Však se mrkněte na obrázky. Nikdy jindy se Vám nepodaří udělat takový binec v kuchyni! Budete se pantoflemi lepit na podlahu ještě týden, ale budete už Pan Sládek. A o tom to je. Kdo nezkusil, neví nic.

Se srdečným pozdravem a přáním mnoho úspěšných várek.

---

Hodnocení

---

[Libor Vojáček] [Zobrazeno 2546x] [1. srpen 2007]
[Homebrewing] [comments: 14] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:
www:

Komentáře

1