Oreon









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Cesta za Březňákem


Cesta za Březňákem

Cesta za Březňákem [p184]

Nedávné známé události spojené s prodejem pivovarské společnosti Drinks Union mě přiměly k úvaze navštívit jednotlivé pivovary, protože co kdyby. Příležitost k návštěvě Velkobřezenského pivovaru se naskytla posledního květnového dne. Byla sobota, webové stránky pivovaru nabízely exkurzi do podniku a navíc se v Ústí pořádala sběratelská burza. Pro mě jako sběratele pivních etiket vítaná příležitost, jak spojit příjemné s užitečným. Předpověď počasí dávala tušit krásný den, takže bylo rozhodnuto. Jedu.

Velkobřezenský pivovar
Velkobřezenský pivovar

Jelikož jedu z jižních Čech, cesta je předlouhá. Vstávám po třetí ráno, krátká snídaně, zaopatřit domácí zvěř a ve čtyři vyjíždím. Krátká zastávka v hlavním městě, kde předávám kamarádovi bednu piv ze svého domácího snažení o poctivý mok a v sedm hodin už stojím před ústeckým kulturním domem v Hradební ulici. Pohled na budovu dává tušit, že už pamatuje lepší časy. Zájemci o kde co z oblasti pivovarnictví se pomalu scházejí. Čekal bych trochu větší účast, ale potkávám známé postavy, což je někdy příjemnější než davy lidí. Získávám pár zajímavých kousků do sbírky, něco naopak prodám, je to nutnost, neboť cesta není zadarmo a v této době to platí dvojnásob. Také zcela vyjímečně vyhrávám v tombole pár piv, ze Žatce. Dobré.

V bufetu dávám první kousek, malé pivo. Na čepu Zlatopramen 11°, no upřímně řečeno, býval lepší. To ale není žádným tajemstvím. Trochu riskuji, během týdne vyhrožovala policie v rámci tažení proti šíleným motorkářům další z řady razií neboli Kryštofů. Odjezd je ale v nedohlednu, tak to zcela jistě vydýchám. Později přidávám ještě na závěr uzeninu, bohužel studenou.

Pověřen kamarádem sháním ke koupi láhvový Zlatopramen, ale 12°, což se později ukáže jako potíž. První obchod, jež navštěvuji s kolegou, který mi dělá společnost v cestě do Velkého Března, je obchodní dům Labe. Pivo v nabídce není, tak kupujeme alespoň pár nanuků, venku je bizarní vedro. Nasedáme do rozpáleného auta a mě napadá myšlenka zajet do pivovaru v Krásném Březně. Kde jinde Zlatopramen hledat.

Historická pohlednice
Historická pohlednice

Přijíždíme na místo a pohled na samotný pivovar dává tušit, že hledět s optimismem do budoucnosti není zrovna na místě. Vcházíme brankou směrem k vrátnici, odkud nám přichází vstříc chlápek, zřejmě ostraha podniku. Sdělujeme svůj zájem a odpovědí je nám, že nás někam pošle. Tuším kam, ale předejde mě a říká, že tam ne. Vysvětluje cestu kamsi do skladu, kam nás nakonec odveze jakýsi manažer svojí Toyotou.

Jsme vysazeni před areálem, ale sklady nikde. Vrátnice zeje prázdnotou, jen povykující pes uzavřený v kleci nás vítá. Pokračujeme dovnitř, míjíme nějakého dělníka, na dotaz mávne kamsi do dvora. Vstříc k nám míří značně kulhající maník v uniformě, patrně vrátný. Posílá nás k cíli. Po chvíli vidíme rampu se stojícím kamionem s logem vlajkové lodi českého pivovarnictví, jehož sláva pomalu pohasíná, do jehož útrob se sunou přepravky s konkurenčním pivem. Na dotaz, kde se nechá koupit pivo jsme posláni do vedlejších dveří. Nápis hlásá něco ve smyslu – prodej zajímavých piv. Jsme na místě. Vcházíme dovnitř.

Historické etikety
Historické etikety

Moderně zařízený room s vystaveným sortimentem včetně kořalek a likérů láká k nákupu. Zajímá nás pivo. Zlaťák, Březňák i Louny, vše v kompletním sortimentu. Navíc i novinka – Zlatopramen Nealko. Můžeme si zakoupit pivo? Korpulentní dáma za počítačem odpoví kladně. Zbystřím, vzal bych všechno. Volám kamarádovi, vezmi mi to také, slyším v telefonu. Vracím se zpět a žádám všechny piva dvakrát. A je problém. DU neumí nebo nechce prodat jednotlivá piva. Pouze po bednách. Trochu se snažím naléhat, nepříjemná paní mi ale zarazí. Jsme velkoobchod. Vezmu si tedy ten pack s tou 12°. Tak jo. Ale promiňte, on už vlastně není. Tak mi dejte ten vystavený. To nejde, ten je prázdný. Tak nazdar a mizíme. Kam kráčíš Unione?

Spěcháme k vozu a značně naštvaní míříme do Velkého Března. Přijíždíme před dvanáctou se strachem, zda stánek před pivovarem v poledne nezavírá. Naštěstí ne, má otevřeno do 17 hod. Venku sedí pod slunečníky pár konzumentů, je vedro. Kupuji sortiment Březňáka a Zlatopramenu. Co Louny? Z útrob se ozve jakýsi štamgast, jó pane, ty tady moc nejdou.

Do začátku exkurze zbývá dvě a půl hodiny a tak míříme do proslulé restaurace Tivoli. Původní výstavní pavilon z roku 1906 už také není co býval, chybí mu věžička a i venkovní posezení není příliš ve formě. Nedávné povodně mu také nepřidaly. Na dohled veletok, no kdo ví, jak to bude dál. Nicméně pivo dobré, na čepu Březňák 10°, 12°, a zajímavost, kvasnicová 14°. Pod rozlehlým kaštanem chutná. Dávám dvanáctku, tentokrát velkou a chutný oběd. Jedu až večer. Asi jsem měl zvolit ty kvasnice, špatná nebyla ale pamatuji Březňáka lepšího, chybí už plnost a chlebnatost. Přidává se k nám kamarádka z nedalekého Děčína a ve 14.30 se scházíme spolu s dalšími zájemci o prohlídku pivovaru před vrátnicí. Je nás asi třináct.

Velkobřezenská sladovna – poslední jarní sladování
Velkobřezenská sladovna – poslední jarní sladování

S malým zpožděním dorazí mladá průvodkyně. Krátké školeníčko o bezpečnosti a jde se na věc. Pivovar, hlavně vzhled budov, působí lehce zanedbaně. Přece jen socialistické hospodaření, pak a.s. a nakonec impérium pana Hagana, kdy se vytvářely zisky, ale příliš se neinvestovalo. Něco jako když dojíte krávu, moc jí nekrmíte a nakonec jí ještě za pěkné peníze prodáte řezníkovi. Přes mou počáteční nedůvěru zvládá slečna výklad více než zdatně. Trochu nás zarazí poznámka, že jsme možná jedna z posledních exkurzí, protože, kdo ví, jak to s pivovarem dopadne. Inu Heineken. Nejistota by se dala krájet.

Pár informací o historii, kde se například dozvíme jako zajímavost, že manželka majitele, hraběnka Chotková při své hráčské vášni prohrála pivovar kdesi v Monaku. Ten musel být z tohoto důvodu přeměněn na akciový, což mu kuriózně přineslo prosperitu. Dále míříme do sladovny. Na humně rozprostřené hromádky ječmene a již vyklíčeného sladu, který ochutnáváme. Je příjemně sladký. Letos prý poslední sladování z důvodu teplot. Snad ne poslední úplně. Doufáme.

Varna. Na 210 hl. nebo víc?
Varna. Na 210 hl. nebo víc?

Trasa pokračuje do varny. Zajímavé je její umístění téměř v přízemí, přímo proti monstrózně působící stavbě studny. Přece jen ten nedaleký vodní tok. Při povodni to asi nebyla legrace. Čtyřnádobová varna v mědi z třicátých let minulého století působí velice důstojně. Prý se stále vaří „na stupňovitost“ neboli bez HGB. Tak tomu budeme věřit. Ono zařízení prznící pivo jsme neviděli. To se ale příliš exkurzím neukazuje. CKT v pivovaru nejsou. Teprve doma sedám ke kalkulačce a počítám. Podle Pivovarského kalendáře vystavil v roce 2007 pivovar 221 376 hl. Dělím počtem týdnů, dnů a jelikož várka trvá 12 hodin tak ještě dvěma. Došel jsem k k číslu cca 304 hl. na várku pokud by se vařilo denně dvakrát po celý rok. Ve varně jsem ale viděl na nádobě objem 21.000 l = 210 hl. Tak nevím, asi nepočítám dobře.

Spilka
Spilka

Dále trasa prohlídky pokračuje, přes místnost na úpravu kvasnic, na spilku. Teplota znatelně klesá a jedna slečna obléká svetr. To je ale připravenost. Plné betonové kádě kvasícího piva s krásnou pěnou nás jakoby vrací do dob dávno minulých. Tohle v mnoha pivovarech už k vidění není. Překvapila mi nepříliš velká rozlehlost spilky. Nejsem si zrovna jistý, že moderní technika je vždy k dobrému. U piva to platí obzvlášť. Všichni fotí jako o závod, jednou to bude jistě rarita.

Vracíme se kousek zpět a čeká nás cesta do ležáckých sklepů. Opět se znatelně ochladí a husí kůže nabírá velikost dobré truhlářské rašple. Procházíme kolem řady ocelových tanků plných zrajícího piva. Následuje ochutnávka z poctivého mázu. Výborné kvasnicové pivo. Kdo ho nikdy neokusil, přišel o hodně. Nádoba koluje, ale stále dost zbývá. Nakonec to zachraňuje jakási slečna, pár řidičů a můj kolega právník. Řidičům hodně štěstí.

Ležácký sklep
Ležácký sklep

Pak vystoupáme na úroveň nádvoří, docela teplotní šok. Venku je tak 30°C. Ještě několik informací o známé tváři hledící na konzumenty z etiket, pana Zippicha, či jak se to vlastně píše? Zajímavý chlápek, železniční zřízenec. Prodal svoji tvář majiteli pivovaru za třicet piv týdně zdarma, doživotně. Na pěkných etiketách ale působí důstojně.

Na závěr se přesouváme do místnosti, kde se koná ochutnávka piva. Je vkusně zařízená, hodně dobových fotografií, starých etiket a reklamních tabulí z dávných let. Také několik starých výčepů. Každý dostává třetinku dvanáctky. S těžkým srdcem odmítám, odjezd se blíží, a tak pouze jedno napití. Připadá nám lepší než v Tivoli. Něco ještě fotím a společnost se pomalu rozchází.

Cedule v ochutnávací místnosti
Cedule v ochutnávací místnosti

Zůstáváme my tři, průvodkyně a patrně její přítel a chlápek za výčepem. Dáváme se do řeči a dozvídáme se další zajímavosti, jak z minulosti tak z doby nynější. Točí ještě několik piv a není k zastavení. Dozvídáme se například, jak export Zlatopramenu 12° do Švédska byl vlastně Březňák a také podrobnosti o nové televizní reklamě velkobřezenského piva právě přicházející na obrazovky.

Stejně tak, názor místních, že nový majitel – Heineken buď zachová stávající způsob výroby nebo pivovar zlikviduje. Jiná možnost prý není. Povídat by se dalo ještě dlouho, ale cesta domů je daleká a tak se před 17 hodinou loučíme. Touha mého společníka na kvasnicovou 14 v Tivoli vzala po několika dvanáctkách za své a tak míříme k vozu a odjezd.

Otazníky ohledně budoucnosti přetrvávají, ale snad se sem ještě někdy vrátíme. Cestou útrpné vedro, proklínám nefungující klimatizaci. Domů dorážím kolem dvacáté hodiny. Celá akce stála za to a nelituji. Snad jsem v Grosspriesenu nebyl naposledy.

Video zde...



[Petr Franěk] [Zobrazeno 12143x] [11. červen 2008]
[Chyba 404 - Nenalezeno] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Malakin

pondělí, 15. prosinec 2008
15:26

Malakin

Tak jsem v sobotu taky omrknul nitro velkobřezenského pivovaru a zde jsou některé mé postřehy, které v článku nezazněly:

V pivovaru jsou celkem dvě spilečná oddělení: jedno s železobetonovými káděmi, druhé v nerezu. Exkurze chodí pouze do prvně zmiňovaného.

V pivovaru je pouze stáčírna lahví, do KEGů je Březňák stáčen v Krásném Březně. Tam zase naopak nemají stáčírnu lahví a tak lahvují v Březňákovi. Pivo obou pivovarů tedy cestuje sem a tam. Výjimkou je pouze kvasnicový Březňák, který je - mj. i z důvodu kratší trvanlivosti - stáčen přímo u zdroje, a to ručně.

Závěrem už jen otázka k zamyšlení: Napadlo by Vás, že pan Cibich by mohl být nejpotrétovanějším Čechem všech dob? Mě tedy rozhodně ne. Ale pomyslím-li na ty miliardy etiket a desetitisíce tácků a sklenic s jeho podobiznou, o jiných reklamních materiálech ani nemluvě, není se čemu divit...

Jinak cena prohlídky činí 60 korun, studenti a důchodci to mají za 40. V ceně máte nejméně jedno malé pivo, někdy i víc. Záleží na tom, na koho při svém putování po pivovaru narazíte. :)
---------------------------------
Zpráva byla upravena 15.12.2008 ve 15:29:34


ICQ: 321224013

napsal(a): Malakin [Odpovědět]

Michal

neděle, 22. červen 2008
17:38

Michal

to Luděk: Včera sem byl v Žatci a při tej příležitosti koupil i Louny a musim říct, že sou vynikající, tak snad se na tom nic nezmění.


ICQ: 260962312

napsal(a): Michal [Odpovědět]

Adsense

28. březen 2024
20:26


posted by: Inzerce

Libor

čtvrtek, 12. červen 2008
08:05

Libor

ono vo velkých pivovaroch sa várky prelínajú, sldinka už môže byť na scedzovačke a zároveň už môže prebiehať vystierka na ďalšiu várku (píšete o 4 nádobovej varni)
Takto je možné spraviť aj 3 až 4 várky za 24 hodín....


ICQ: 425728891

napsal(a): Libor [Odpovědět]

Sisel

sobota, 25. červenec 2009
11:47

Jedna várka trvá cca. 8 hodin a na várně jsou současně rozpracováné dvě várky, kapacita mladinové pánve je 210 hl, ale vyráří se okolo 213 - 215 hl. To jen pro počtáře.


napsal(a): Sisel (brelan(a)centrum.cz) [Odpovědět]


PI podporuje nae zemdlce Reklama na PI