V pondělí jsem ve Zlých Časech narazil na "Buqičák vintage". Nová varianta růžového witbieru uvařeného v Chýni pro Alianci P.I.V. se vyznačuje výrazně kyselou chutí oproti původní verzi, což mě (nemile) zaskočilo, neb jsem pivní list nad barem přestal číst po prvním slově a odlišující přídomek jsem nezaregistroval a tudíž před objednávkou neřešil jeho význam. Ani obsluhou jsem nebyl bohužel na výraznou chuťovou odlišnost novinky upozorněn (přestože si dle jejích vlastních slov na toto pivo stěžovalo ten večer již vícero hostů). Nicméně jsem byl ujištěn, že pivo není zkažené a takto má chutnat, což podpořili i štamgasti na baru, podle kterých je z přídomku "vintage" kyselá chuť přeci jasná.

Tento termín jsem doposud znal pouze ve spojení s vínem, a proto jsem se pokusil prostřednictvím internetu ujistit, zda je jeho použití u piva obdobné. Po krátkém hledání jsem našel článek (http://www.sallybernstein.com/beverages/beer/vintage_beers.htm), který mi potvrdil mou domněnku, že označení "vintage" označuje v zásadě piva určená k archivaci, tedy piva, u kterých je předpoklad vývoje/zlepšování jejich senzorických vlastností v průběhu stárnutí. Přitom se veskrze jedná o piva silná, nestabilizovaná filtrací a pasterací a v neposlední řadě také o piva lahvová. Nezkoumal jsem blíže hodnověrnost daného článku, ale přišel mi dostatečně fundovaný. Na základě těchto informací mi přijde označení sudového 4% witbieru jako "vintage" poněkud zavádějící.

Rád se v této oblasti poučím, takže se závěrem ptám - co víte o "vintage" pivech? Co si myslíte o označení "Buqičák vintage"? A jak vám "Buqičák vintage" chutnal?

Republika Ovipistán domluvila v rámci své turistické akce "Herkules" (čti "Vysočina") exkurzi v Pivovaru Bernard v Humpolci na sváteční den 5. 7. 2011 od 10:00. Vzhledem k tomu, že je nás na tak velký pivovar poměrně málo, uvítáme další zájemce, kteří by naši skupinu rozšířili (a tím taky snížili cenu na osobu :-) ). Na případný zájem můžu reagovat dnes do 15 hodin na e-mailu pavel@ovipistan.cz, nebo se prostě potkáme v úterý před desátou přímo u pivovaru.

Milovníky dobrého piva zdraví předseda vlády Republiky Ovipistán

Rozsáhlá, lehce vyhrocená debata pod předchozími články na toto téma i blízkost Prahy umožňující večerní návštěvu s využitím hromadné dopravy uspíšily moji návštěvu pivovaru MMX v Letech u Dobřichovic. K tomuto tématu už bylo napsáno hodně, takže se omezím na pár poznámek osobních postřehů:

- Pivo:

Světlá 11° je chuťově jemnější, ideální na spláchnutí žízně, ale celý večer bych u ní nevydržel. Světlá 12° mi opravdu moc chutnala, takže předpokládám, že již byla načata nová várka (viz článek Jirky Vala Navrátila http://pivni.info/minipivovary/868-mmx.html). Polotmavá 14° s opravdu výraznou kávovou chutí, pro mne asi až příliš silnou. Ceny jsou na mimopražský podnik dost vysoké, ale převažujícím zákazníkem holt pravděpodobně nemají být místní obyvatelé, ale projíždějící turisté na jednodenním výletu z Prahy, z tohoto pohledu je „pražská“ cena pochopitelná.

- Sirupy:

Možnost vybrat si z celé škály sirupů, které jsou smíchány s pivem, mi přijde sympatická, nikdo si tu aspoň nehraje na „vaření“ ovocných speciálů, které přitom často vznikají naprosto stejně, akorát se trochu větší objem sirupu vrzne rovnou do celého sudu a zákazníci jsou potom nuceni vypít třeba 50 litrů jedné příchuti, než je namíchána další, zatímco v MMX mohou kdykoli volit ze snad deseti příchutí. Zkusili jsme granátové jablko (podle výčepního patří mezi oblíbené) a pomeranč (který je zatím spíš na okraji zájmu). Musím říct, že mi chutnaly obě příchuti, ovocné tóny se s pivem opravdu příjemně spojily. Výsledek byl samozřejmě hodně sladký a s ležákem už neměl mnoho společného, ale pokud někdo nerad hořké, má širokou možnost volby.

- Jídlo a obsluha:

Jídla (vepřová žebra a tlačenka) byla výborná, cena odpovídající, navíc nabízejí i levnější obědová menu. Obsluha byla naprosto profesionální, přestože za celý večer bylo ani ne deset hostů, takže výše spropitného nicotná. Velký počet zaměstnanců si vysvětluji tím, že chce majitel celoročně udržet stálý tým (nebo aspoň jeho jádro) kvalitních lidí, kteří zvládnou i návaly přes turistickou sezónu.

- Restaurace:

Prostor samotné restaurace na mě působí opravdu mohutným dojmem. Věřím tomu, že strohost interiéru (bohužel má být narušena několika velkoformátovými obrazovkami) dá maximálně vyniknout davové atmosféře zaplněné restaurace plné hodujících a popíjejících hostí. To, že teď přes zimu se při návštěvě může někdo cítit trochu jako v Kubrickově The Shining, není zas tak podstatné, protože hotel i restaurace zjevně vznikl se záměrem obsloužit turisty navštěvující Karlštejn, k čemuž má opravdu velké předpoklady (nutností pak asi bude navázání spolupráce s cestovkami). Podle pana výčepního se ale i přes zimu dokázala v sobotu večer restaurace skoro z poloviny zaplnit a už v ten moment musí podle mých představ být atmosféra velmi zajímavá.

- Architektura:

Vnější podoba pivovaru a hotelu mi přijde velmi zdařilá a kvalitně provedená, každopádně v tomto směru nejlepší objekt z celé obchodně-průmyslové zóny, jejíž je součástí. Být já obyvatelem z druhé strany přilehlého rodinného domu, rozhodně se radši budu dívat na budovu hotelu, než na objekty obchodů přes ulici. To, že mohlo být opravdu daleko hůř, dokládají výkresy původní studie hotelu vyvěšené na prosklené stěně mezi restaurací a recepcí (viz moje fotky na http://www.ovipistan.cz/archiv/pivovary/mmx/fotografie.html).

- Cesta:

Žíznivé webofily, kteří si chtějí zrychlit cestu od vlaku z Řevnice autobusem a zároveň spoléhají na mapy vytištěné ze serveru atlas.cz, kde je zastávka autobusu zobrazena přímo u pivovaru, chci upozornit, že autobus ve skutečnosti zastavuje o nějakých 500 metrů dřív a další zastávka už v Letech není a alespoň některé autobusy zahýbají směrem na Hlásnou Třebáň a poprvé zastavují po 2,5 km v Rovině. Takže cestu jsme si rozhodně nezkrátili ani neurychlili, ale večerní únorový pochod přes zasněžené pole byl naštěstí příjemný a jen posílil chuť na ochutnání nového piva.