Dej Bůh štěstí a dobrou úrodu chmele. Zdravím všechny pivaře a pivařky.

Chody mě poprosil, abych sem napsal pár řádek, a tak jsem se rozhodl to udělat.

Na začátku se sluší, abych vysvětlil název svého příspěvku. Necelého půl roku funguje ve Varnsdorfu minipivovar Kocour a má hned po svém založení jeden celorepublikový primát. Sládkovou v něm je Nikol Krmenčíková, která se stala ve svých 19 letech nejmladší sládkovou v ČR. Když jsme se to s kamarády dozvěděli, tak se tento pivovárek zejména díky této překvapivé skutečnosti okamžitě dostal na program naší Tour de Beer. Letos to byl již třetí ročník naší prázdninové týdenní cesty po pivovarech, minipivovarech a mikropivovarech v naší republice, a tak pro našeho zkušeného plánovače cesty nebyl problém operativně tento pivovar zařadit do programu. Vzhledem k tomu, že jezdíme vlakem, nejsme omezeni nutností zůstat střízliví, a tak se můžeme do degustace pustit naplno.

Takže tím je jasná první část názvu. K druhé snad jen tolik, že pivo od Kocoura se nedá dostat přímo v pivovárku, ale pouze v nedaleké restauraci, která se nachází v areálu varnsdorfské čerpací stanice, kousek od zdejšího fotbalového stadionu. Tento lokál se jmenuje Noprosu restaurant a zvenčí se jedná o typickou nálevnu řidičů tracků, alespoň jak je známe z amerických filmů. Je to stylová hospoda, jejíž interiér je vyveden v barvách, které mají imitovat chladnou ocel a nerez. Vstupuje se do ní pak skrz chladič náklaďáku namalovaného na zdi. K restauraci rovněž náleží přední posezení se slunečníky a zahrádka vzadu na břehu potoka. Na její prohlídku jsme měli dost času, neboť nám vlakové spojení ve spolupráci s nedělní otvíračkou restaurace (od 11 hodin) darovalo volnou půlhodinku před hospůdkou.

Pokud jste článek dočetli až sem, tak vás čekají jistě zajímavé informace z degustace:

1. Prvním degustovaným pivem byl dvanáctistupňový pšeničný Kocour, který k mé velké radosti byl podáván adekvátně své pšeničnosti ve vysoké sklenici, zde však bez někde obvyklého plátku citronu. Osobně jsem byl potěšen, protože v pivu ten citron mít nemusím kvůli tomu, že přebíjí a zkresluje pravou chuť piva, ale uznám, že jiný by to snad mohl obsluze (mimochodem velmi hezké slečně) vyčíst. Chuť byla typická pro pšeničňák, ale musím podotknout, že mě velmi mile překvapila. Něco mi v ní dost připomínalo Hoegaarden. Jinak byla chuť velmi osvěžující, což bylo však na úkor slabší hořkosti, ale s tou se člověk u pšeničného piva setká zřídka. Celkově pak toto pivo bylo naší degustační skupinou hodnoceno jako velmi dobré.

2. Dalším degustovaným Kocourem byla dvanáctka plzeňského typu. Toto pivo bylo chutné, byla v něm patrná hořkost i říz. Mě osobně pak vonělo po olivách, ale je možné, že to byl jen dojem. Každopádně však jeho vůně dávala tušit, že bude více hořké, než pak ve skutečnosti bylo. Celkově jsme pivo hodnotili jako lehký nadprůměr.

3. Posledním kouskem od Kocoura pak byla černá třináctka stoutového typu, na kterou jsem se osobně těšil nejvíc a mrzelo mne, když jsem o ní v restauraci nenašel zmínku. O to větší pak bylo mé potěšení, když mi obsluhující slečna po mém dotazu sdělila, že černý stout skutečně točí. Jen mě překvapila, že se jedná o třináctku. Podle informací, které jsem si našel, to měla být čtrnáctka, ale ona měla jistě aktuálnější informace přímo od zdroje. Co se chuti piva týče nejednalo se o zcela klasický stout těžké kávové až temně kouřové chuti. Pivo bylo na stout lehčí a příjemně osvěžující. Chuť pak byla spíše karamelovo-kávová s podobně karamelovou vůní. Jak jsem uvedl již výše, bylo toto pivo na třináctistupňový stout překvapivě lehké, což já osobně oceňuji. Celkově pak příjemně překvapilo a já ho řadím mezi elitní plus minus pětku až sedmičku černých piv u nás (alespoň co jsem ochutnal).

Závěrem bych vám všem návštěvu tohoto podniku vřele doporučil. Kocourovo pivo, o kterém se proslýchá, že by měly jeho jednotlivé výrobky dostat v brzké době kočičí jména (podobně jak ve Vojkovicích U Koníčka mají koňská), dle mého názoru zkušený i začínající pivař musí ocenit.

Zdraví vás Houz

Zvětšit obrázek