Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam


Cyklochlest 2011

[čtvrtek, 27. říjen 2011]

Podobně jako loni jsem se rozhodl strávit letošní dovolenou na kole objížděním pivovarů. Letos se zvolila trasa Jihlava – Humpolec – Kácov – Havlíčkův Brod – Chotěboř – Hlinsko – Polička – Svitavy – Černá Hora – Sentice – Brno. Výlet jsem neoficiálně zahájil již 30. srpna, kdy jsem si večer zašel do Malostránského pivovaru ve Velkém Meziříčí na pár pivek. Zrovna byl na čepu 14° American Pale Ale a jednoduše jsem neodolal. Vůně malin a lesních jahod, navíc velice pitelné.

Druhý den jsem měl po posledních přípravách a dobrém obědě sraz s kolegou. Ve 13 hodin jsme vyrazili, první část cesty byla stejná jako loni. Pouze cíl se nepatrně lišil, minule to byl Ježek , dnes Radniční minipivovar . Kamarád však o jeho existenci neměl vůbec ponětí, takže to pro něho bylo příjemné překvapení. Tento nový podnik navštěvuju docela často, protože na konci týdne cestou z práce přestupuju v Jihlavě a jednoduše jedu domů až posledním autobusem. Zaparkovali jsme tedy kola na náměstí a usedáme na zahrádce, světlý 12° ležák Ignác a polotmavý 13° ležák Zikmund si po prvních 40 km zasloužíme.

Foto
Ležáky - stojáky v jihlavském minipivovaru

Ještě na chvíli sestoupíme dolů do minipivovaru a pak odjíždíme přes Hybrálec a Větrný Jeníkov do Humpolce . V humpoleckém pivovaru vařím už tři roky, takže kamarád dostává spoustu informací a dostane se i tam, kam se normální smrtelník při běžné prohlídce nepodívá. Po exkurzi ještě jdeme na pár piv a večeři do jedné zdejší restaurace.

Foto

VK, RP a MP v Humpolci

Další den po snídani časně ráno vyrážíme na severozápad podle dálnice, přejíždíme dvakrát přehradu Želivka, poprvé po dvoupatrovém vojslavickém mostě, podruhé po mostě u Bernartic. Cestou se zastavíme ještě ve Zruči nad Sázavou na místním hezkém neogotickém zámku s hezkou gotickou zříceninou hradu. Odtud je to do Kácova kousek, po příjezdu si dáváme oběd v pivovarské hospodě. Kácovský pivovar jsem navštívil v roce 2006 ještě jako student, od té doby se ale mnoho změnilo. Asi tou nejpříjemnější změnou je skutečnost, že se sládkem stal můj spolužák Pepík z vysoké školy. Exkurze tedy nebude jak doufám problém a vytáčím číslo. Nemýlím se… Pivovar prolezeme od sladové půdy, přes laboratoř až po sklepy. Dnešní varnu původem ze Švýcarska tvoří vystěračko-rmuťáko-mladinová pánev a scezovací káď, v té staré, která je nyní v minipivovaru Tambor, se vystíralo do kádě. Nová varna je samozřejmě mnohem větší :), stejně tak i spilka. Zůstalo jen pár kádí, které se dnes používají na kvasnice, a velká dřevěná spílací káď, nyní zevnitř potažená nerezí :). Sklep se přestěhoval a rozdělil na dvě části, novinkou je samozřejmě i nedávno spuštěná plnicí linka na lahváče a vším, co k ní patří. Po prohlídce odcházíme zpět do pivovarské hospody, kde vzpomínáme na studentské časy. Tento den však na spilce a v hospodě natáčí televize se Šůsou a Tesaříkem z Yo Yo Bandu pořad „Česko s pěnou“ a občas nás napomenou, že vzpomínáme příliš hlasitě. Tyto filmaře jsem už jednou potkal, bylo to u nás na varně. Natáčeli si mě, jak odpichuju várku v mladince, takže jsu pivovarská filmová hvězda. Pijeme 10° a 12° kvasnicovou až do zavíračky a v noci zakempíme přímo pod pivovarem na břehu Sázavy.

Foto

VK, RP a MP v jedné nádobě v Kácově

Ráno se nám nechce jet stejnou cestou zpět a tak volíme vlak, vystupujeme na konečné, v Ledči nad Sázavou. Odtud jedeme po okreskách do Havlíčkova Brodu, mimo jiné i přes Veselý Žďár, který je navěky zvěčněn v outru písně Kino Zdar od Tří Sester díky Přemkovi Podlahovi a místní občance Emilii Bezouškové. (Doručuju na kolena kalhot našít kapsy a vkládat do nich molitan, práce na kolenou se pak mnohem usnadní…) V Brodě si po krátkém hledání pivovaru dáváme oběd a nějaké pivo v pivovarském hostinci Rebel. Konkrétně 10°, 11° světlou a 12° tmavou. V pivovaru bohužel nikoho neznám a nikdo není objednán, takže by prohlídka vyšla na 250 korun na každého. Udělám si tedy aspoň pár fotek přes závoru na vrátnici a kamarád si kupuje nový cyklodres Rebel, který si hned obléká. Konečně už mi nezávidí ten můj humpolecký :).

Foto

Rebel od vrátnice

Další plánovanou zastávkou je Chotěboř , ale ještě před ní bychom rádi osvěžili svoje těla tentokrát zvenku v nějakém rybníku. Rybník Cihlář na kraji města u výpadovky se však bagruje, takže volíme Svinský rybník před Chotěboří, i když je obklíčen stádem krav za elektrickým ohradníkem. Jeden elektrický šok do zad docela jde, když jsme ten ohradník díky kravám přelézali cestou tam a zpět celkem šestkrát… V chotěbořském pivovaru opět žádná exkurze, protože je pátek odpoledne. I zde jsem již jednou byl, při slavnostním otevření. Za tu dobu zde přibyla taky linka na lahváče. Ptáme se mladé dívčiny z prodejny, kterou hospodu by nám doporučila. Odpověď: Chotěboř se točí skoro všude. No, slečna evidentně pivo moc často nepije… Na náměstí tedy volíme hospodu se zahrádkou, která se nazývá Bene Non Stop Herna, ten název nás měl trknout, že sem nemáme lézt. Světlá 12° i 10° pořádně zprasené, je to prostě non-stop, na sanitaci není čas. K večerním buřtům s petkou Kozla si ještě kupuju Chotěboř Polo, kterou jsem ještě nepil. Večer u ohýnka kamarád po ochutnání konečně uznává, že Chotěboř je opravdu dobré pivo.

Foto

Chotěboř

Ráno míříme přes Trhovou Kamenici a Rváčov za Rychtářem do Hlinska . Je sobota, prohlídka teda nebude. V prodejně mají ale velmi hezký cyklodres, po kterém oba dva zatoužíme, ale nakonec odjedeme bez něj do restaurace Rychtářka na náměstí, která je nám doporučena paní z prodejny. Zde si dáváme světlé ležáky 10°, 11° a 13°, která zbyla z nedávných pivních slavností, a pozorujeme svatebčany před radnicí. 13° mi teda chutnala asi nejvíc.

Foto

Rychtář od vrátnice

Následuje Polička , zde rovněž vytáčím číslo. Mladší spolužák za nedlouho přijíždí na kole a prohlídka může začít. Budova pivovaru pochází z druhé poloviny 19. století a má velice nevzhlednou přístavbu varny ve stylu socialistického realismu. Venku mě velice zaujaly jakési sprchové chladiče umístěné na střeše, jak jsem se dozvěděl, jde o chlazení ke kompresorům. Zdejší dvounádobová varna pomaličku začíná s automatizací, betonové kádě se budou bourat a nahrazovat nerezovými a tanky se už za nerezové začaly vyměňovat. 50% sladu pochází z „naší“ rajhradské humnové sladovny a při chmelovaru se nepoužívá extrakt, ale pouze granule. Ve sklepě ochutnáváme z tanků 12° Záviše a tmavou 13° Elišku. Elišku jsem ještě neměl, takže to bylo pro mě příjemné překvapení, 12° filtrovaný Záviš je perfektní, ale nefiltrák je super-perfektní. Na náměstí si v hotelu Pivovar k obědu dáváme tmavou 10°, světlou 11° Otakara a jedno řezané.

Foto

Polička od vrátnice

Další zastávka nám dá pořádně zabrat, půjde totiž o punkový koncert v Květné, kde má mít můj kamarád cyklopankáč bude hrát na bicí. Vymetám sice metalové koncerty, ale jeho kapelu si vždy rád poslechnu. Na čepu samozřejmě Otakárek za 17 korun, takže mazec. Poslední kapely si nepamatuju a probudil jsem se asi v 10 ve spacáku na pódiu… S malou kočkou odjíždíme do nového Pivovárku Na Kopečku ve Svitavách. Výborný guláš jsem zapil světlou 12°, polotmavou 11° a jedním kafem, asi se sem ještě někdy vrátím, tentokrát v lepším stavu. Ze Svitav vyrážíme na jih, po krátkém doplňujícím spánku kdesi u lesa v Baníně a osvěžení v přehradě u Křetína, zakempujeme kousek za Kunštátem. Večeři zapíjím petkou Starobrna 11°, je to ještě větší humáč než točené.

Foto

Svitavská varnička

Ráno odjíždíme přes Lysice do Černé Hory , máme radost, protože nám na vrátnici sdělili, že exkurze bude pravděpodobně za hodinu a můžeme se k ní připojit. Zatím jsem zašel do obchodu na snídaní a udělal jsem pár fotek. Bohužel, nakonec se prohlídky nekonaly, a tak odcházíme do Centra Sladovna a ochutnáváme 12° pšeničného Velena, 12° tmavého Granáta, 12° světlého Kamelota a 11° nefiltrovaného Pátera. V pivovarské prodejně si ještě zakoupíme Pivovarský rum, který se vyrábí z lihu získaného při výrobě nealka pomocí vakuové destilace. Následuje cesta přes Unín a Drásov do čebínské hospody Čebínka na guláš, na čepu je ovšem pouze G, takže si dáváme žlutou limonádu. Do Sentic je to však už jenom kousek. V minipivovárku v č. 13 se prohlídky nekonají, je nám však doporučena hospoda v č. 59 s točeným sentickým pivem. Restaurace však má bohužel dnes zavřeno. Nezbývá nám tedy nic jiného, než si koupit jednu petku. Sentické pivo mi vždy chutnalo, občas si ho kupuju ve Velké Biteši na náměstí v cukrárně, a chutná mi i tentokrát. Po petce odjíždíme kolem přehrady do Brna, v plánu byl sice ještě Žebětín , ale díky dešti snad spolu s ostatními brněnskými minipivovary někdy příště.

Foto

Černá Hora od vrátnice

Výlet jsem opět symbolicky zakončil v hotelu Jelinkova vila ve Velkém Meziříčí u piva Harrach. K nedávno ochutnanému American Pale Ale jsem ještě přidal chutný Vídeňský ležák. Na příští ročník už mám trasu naplánovanou, bude na ní něco přes dvacítku moravských a slezských pivovarů. Tak tedy, DEJ BŮH ŠTĚSTÍ!

Cyklochlest 2011

autor: Džordž | Blok 13:57 [permalink] [comments: 2]


Finská pohádka o pivu

[čtvrtek, 19. květen 2011]

úryvek z finského národního eposu Kalevala (20: 139 – 424). Hrdinky řeší problém se zakvášením, nakonec se všichni zpijí mladým neuleželým pivem :)

Z ječmene je piva původ,

z chmele původ malvazíru,

ač ne bez přispění vody,

ač ne bez žárného ohně.

Chmelíček, syn Remunenův,

maličký byl v zemi vsazen,

pohozen jak zmije lítá,

vržen jak had závistivý

u cisterny Kalevovy,

na pomezí pole Osma;

vzešla útlá bylinečka,

vyhnal proutek zeleňoučký,

vyšvihl se přímo navrch.

Byl kmet štestí, jenžto ječmen

po Osmově rozsil poli,

ječmen vzešel velmi krásně,

vydařil se velmi dobře

na rovině plodné Osma,

u cisterny Kalevovce.

Malá chvilka uplynula,

Chmelíček děl svrchu stromu,

Ječmínek se ozval z pole,

od cisterny Kalevovy:

„Kdypak my se sjednotíme,

Druh se druhu přidružíme?

Jednomu se smutně žije,

dvěma a třem příjemněji.“

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, jež kvas dělat umí,

vzala zrní ječmenného,

šest zrnatých zrnek ječných

a hlaviček chmele sedm,

v kotel vody osm džberů

dala, k ohni přistavila,

zapařila, zavařila,

pivo ječné uvařila,

v nové kádě natočila,

ve březové přetočila;

stalo se v den dlouhý letní

na parnaté ostrožině,

na ostrůvku vlahokyprém.

Pivo sic se podařilo,

bylo, ale nekvasilo;

přemýšlela, rozmýšlela,

slovo děla, pověděla:

„Copak bych já ještě snesla,

po čem bych se poohledla,

aby pivo zakvasilo,

kvasnou pěnu vyhodilo?“

Krasavice Kalevatar,

panna s prsty dovednými,

obratná jak na obrátku,

rychlonohá, potočitá,

vrtěla se po nájizbí,

šukala a poklízela,

v oba kotly nahlížela,

míchala a přidávala,

zřela třísku na podlaze,

sehnula se, třísku zdvihla.

Prohlížela, obracela:

„Copak by asi z ní se stalo

v útlých rukou Osmotary,

v špičkách prstů dobré panny,

kdybych donesla jí dračku,

štěpinu jí dala v ruce?“

Donesla jí Osmotaře,

podala jí v útlé prsty,

Kapo třísku vzala v dlaně,

šeptajíac ji v rukou mnula,

na obou ji mnula stehnech,

vznikla bílá veveřice.

Veveřici vystvořila,

pobídla ji, poručila:

„Veveřičko, zlato hory,

hory kvítko, země plese,

běž mi tam, kam tobě kážu,

kam ti kážu, přikazuji:

do Metsoly přívětivé,

do lahodné Tapioly,

na zelené vyskoč stromy,

vymršti se na vrcholy,

by tě orel neuchvátil,

vzdušný pták tě nepolapil;

urvi šišku se smrčiny,

naber lehkých semen jedle,

přines v ruce Osmotary,

aby pivo uvařila!“

Veveřice poskočila,

pyšným chvostem zatočila;

během běží cestou dlouhou,

spěchem spěchá drahou dálnou,

chvátá hvozdem křížem krážem,

lesem jedním, druhým, třetím,

do Metsoly přívětivé,

do lahodné Tapioly.

Viděla tři lesní smrky,

zřela čtyry štíhlé jedle,

na smrku se skokem octla,

na jedli se vymrštila,

aniž orel uchvátil ji,

aniž pták ji vzdušný lapil.

Smrkových šut nalámala,

mladých jedlí ratolístek,

skryla si je mezi drápky,

uschovala v měkké tlapky,

donesla je Osmotaře,

podala je dobré panně.

Do piva jich Kapo dala,

Osmotara do řediny,

aniž pivo zakvasilo,

mladinka se nepozdvihla.

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, kež kvas dělat umí,

bez přestání přemýšlela:

„Čeho ještě, čeho třeba,

aby pivo zakvasilo,

mladinka se zapěnila?“

Krasavice Kalevatar,

panna s prsty dovednými,

obratná jak na obrátku,

rychlonohá, potočitá,

vrtěla se po nájizbí,

šukala a poklízela,

v oba kotly nahlížela,

míchala a přidávala,

zřela třísku na podlaze,

sehnula se, třísku zdvihla.

Prohlížela, obracela:

„Co by asi z ní se stalo

v útlých rukou Osmotary,

v špičkách prstů dobré panny,

kdybych donesla jí dřízhu,

kdybych louč jí dala v ruce?“

Donesla ji Osmotaře,

podala jí v útlé prsty,

Kapo třísku vzala v dlaně,

šeptajíc ji v  ukou mnula,

na obou ji mnula stehnech,

vznikla kuna zlatoprsá.

Osmotar ji poučila,

sirotkovi poručila:

„Kuno, milý ptáčku zlatý,

s krásnou srstí dukátovou,

běž mi tam, kam tobě kážu,

kam ti kážu, přikazuji:

v skalné doupě medvědovo,

ve dvůr lesní medožrouta,

kde medvědy ubíjejí,

krušně žijou medožrouti;

slin medvědích naber v dlaně,

pěny kanoucí jim z tlamy,

přines, podej Osmotaře,

aby pivo uvařila.“

Do běhu se kuna dala,

zlatoprsá palovala,

během běží cestou dlouhou,

spěchem spěchá drahou dálnou,

přes řeku i podél řeky,

potřetí zas příkem řeky

v skalné doupě medvědovo,

v slujné lože brtníkovo,

kde lov loví na medvědy,

kde žít krušno medožroutům,

na železné tvrdé skále,

v hoře tvrdé ocelové.

Nachytla pěny z tlamy,

sliny ze strašného jícna,

do dlaní jí nachytala,

rukama jí nastírala,

donesla ji Osmotaře,

podala ji dobré panně.

Do piva ji Kapo dala,

do řediny Osmotara,

aniž pivo zakvasilo,

pozdvihl se nápoj mužů.

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, jež kvas dělat umí,

bez přestání přemýšlela:

„Čeho ještě, čeho třeba,

aby pivo zakvasilo,

kvasnou pěnu vyhodilo?“

Krasavice Kalevatar,

panna s prsty dovednými,

obratná jak na obrátku,

rychlonohá, potočitá,

vrtěla se po nájizbí,

šukala a poklízela,

v oba kotly nahlížela,

míchala a přidávala,

zřela lusku na podlaze,

sehnula se, lusku zdvihla.

Prohlížela, obracela:

„Co by asi z ní se stalo

v útlých rukou Osmotary,

v špičkách prstů dobré panny,

kdybych lusku donesla jí,

dobré panně podala ji?“

Donesla ji Osmotaře,

podala jí v útlé prsty,

Kapo lusku vzala v dlaně,

šeptajíc ji v rukou mnula,

na obou ji mnula stehnech

a aj, včelka z ní se stala!

Včelce panna poradila,

kam má letět, poučila:

„Včeličko, ó ptáčku hbitý,

králi vonných květů lučních,

leť mi tam, kam tobě kážu,

kam ti kážu, přikazuji:

na ostrov leť pokosený,

v širém moři položený,

panna je tam dřímající,

rozpjal se jí pásek z mědi,

dokola je kvítí medné,

plno je ho v klíně panny;

naber medu na křidélka,

naber sterdi do pláštíka

ze hlaviček pestrých bylin,

květin zlatých pohárečků,

dones medu Osmotaře,

vlož jej v ruce dobré panně.“

Včelička již, ptáček rychlý,

odletěla, odkvapila;

nejprv letí cestou dlouhou,

potom letí pěšinkami,

letí mořem křížem krážem,

mořem prvním, druhým, třetím,

na ostrůvek pokosený,

v širém moři položený,

pannu vidí, ana dřímá,

cínoprsá odpočívá

na lučině bezejmenné,

pokraj pole medového,

pestrým kvítím přioděna,

s pásem ze stříbrných květů.

Křidélka v med omočila,

pérečka v sok potopila

ve hlavičkách bylin zlatých,

donesla ho Osmotaře,

podala ho dobré panně.

Osmotara do řediny,

do piva ho Kapo dala,

a aj, pivo zakvasilo,

mladinka se vzhůru zdvihla

ve dřevěnné kádi nové,

v štoudvi z dřeva březového,

vzedmula se po sám okraj,

pěnila se šumíc, kypíc,

divže na zem nevyběhla,

po zemi se nerozběhla.

Malá chvilka uplynula,

kratinká jen pominula,

bohatýři napili se;

nachmelil se Leminkäinen,

přebral Ahti, přebrak Kauko,

příliš sobě čtverák přihnul

piva panny Osmotary,

kvasu dobré Kalevovny.

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, jež kvas dělat umí,

ozvala se, promluvila:

„Ach mně běda, že jsem pivo

tuze špatné vystavila,

nepořádně postavila,

divže z kádi nevyběhlo,

po zemi se nerozběhlo!“

Ze stromu pták zapěl čermák,

hvizd se ozval ptáka drozda:

„Není pivo, není špatné,

pivíčko je dobré pití,

v sudy-li je natočeno,

do pivnice naloženo

ve dubových sudech pevných,

za obručí za měděnou.“

Taký počátek byl piva,

původ kvasu kalevského,

odtud jeho dobré jmeno,

odtud jeho pověst slavná,

neboť bylo pití dobré,

dobrý nápoj řádným lidem,

ženy k smíchu ponoukalo,

mužů mysl zbodřovalo,

spravedlivé radovalo,

blázny smyslů zbavovalo.

Finská pohádka o pivu

autor: Džordž | Blok 06:47 [permalink] [comments: 2]



Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň