Zdá se Vám tato otázka postavená na hlavu? Není divu, nám také. A přesto jsou lidé, kterým to absurdní nepřijde. Děje se tak v odvětví nám, Čechům, velmi blízkém. V pivovarnictví.

Ne že by se snad zaměstnanci pivovarů pokoušeli pracovat se zavřenýma očima či odpočívat ve vertikální poloze, ale mnohé pivovary používají výrobní technologii, kterou by bylo možno nazvat ležáckým stáním. A nebo rovnou stáním. Že tento pojem do pivovarnictví nepatří? Máte pravdu. Leč, děje se tak.

Proces výroby piva se po staletí neměnil. Pivo přicházelo na svět postupně přes varnu, hlavní kvašení na spilce a zrání v ležáckých tancích. Už sám pojem ležácké tanky objasňuje, že se tyto tanky nacházejí v horizontální poloze a pivo v nich leží. Nicméně hledání úspor se daří zejména tam, kde by se tomu rozhodně dít nemělo – ve výrobě.

Tradiční výrobní technologie byla nahrazena technologií zjednodušenou, jejímž použitím se dá pivo vyrobit levněji a rychleji. Při ní se pro hlavní kvašení a ležácké zrání používají cylindrokónické tanky, což jsou nádrže válcovitého tvaru umístěné nikoli horizontálně jako tanky ležacké, ale vertikálně. A právě proto lze hovořit o „ležení vestoje“.

Bohužel má tento ekonomicky výhodný postup výroby piva, jímž lze kvalitní pivo vyrobit i za 10 dní, i nevýhody. Vede k unifikaci chuti. Pivo ztrácí svůj charakter a postrádá plnost. Namísto toho je hluboce prokvašené a přesycené. A my tak přicházíme o to hlavní – o prožitek při jeho pití.

Rodinný pivovar BERNARD proto nechce čekat, až náš ohrožený, tradičně vyráběný český ležák bude vytlačen z pivního trhu, a rozhodl se být „Na stráži proti europivu“.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Bernard Humpolec

Zvětšit obrázek

Pivovarství je nejrozšířenější a vzhledem ke své dlouholeté tradici jedno z nejvýznamnějších výrobních odvětví. Díky svému finálnímu produktu je to výrobní odvětví stále živé a se zaručenou budoucností. Včeské ekonomice a technickém tisíciletém vývoji sehrálo pivovarství výjimečnou roli.

Utvářelo hospodářskou a sociální podobu našich krajů, měst, českého venkova, rozhodujícím způsobem ovlivnily proměnu krajiny a sídel.

Rovnoměrně rozložená síť pivovarů, která na území Čech, Moravy a Slezska vznikala v rozmezí šesti staletí, v průběhu 19. a 20. století vymizela. Nejprve byl příčinou rozmach průmyslových podniků, další výrobní objekty zanikaly následkem první a druhé světové války a ani následující léta nepřinesla možnosti využití. V současné době z dochovaných výrobních celků i drobných reliktů pivovarství pouze zhruba 200 poskytuje čitelné svědectví o neuvěřitelném stavebním fondu českého průmyslového dědictví. Mezi nimi najdeme, díky novému přístupu k technickému a průmyslovému dědictví, i několik kvalitních konverzí.

Z pohledu historického vývoje – a to jak výrobního objektu, tak i technologie – patří k nejzajímavějším především objekty a areály ze druhé poloviny 19. století, kdy se původní pivovary řemeslné výroby staly základem přestaveb a přístaveb podle požadavků nové technologie výroby piva. Objekty jednoduché stavební struktury se měnily do členitých kompozic jednotlivých technologických bloků a vznikla charakteristická struktura průmyslového pivovaru s vlastními identifikačními prvky. Tím je zejména „klobouk pana starého“ – plechový nástavec komína sušárny sladu (hvozdu), podle kterého již zdaleka poznáme, o jaký charakter objektu se jedná.

Ojedinělý komplex historických výrobních objektů je dominantním prvkem dymokurského náměstí a spolu s kostelem a zámkem zaujímá nepřehlédnutelné místo v panorámatu obce.

Historie pivovarnictví

Historie pivovarství v Dymokurech je doložena v 16. století. Z tohoto období pocházejí nejstarší dochované budovy pivovaru řemeslné výroby. Rozvoj pivovaru nastal ve druhé polovině 19. století, kdy byl areál modernizován a rozšířen. Nejprve byl do stávající sladovny včleněn věžový blok – stojatý vzdušný hvozd s novou technologií sušení sladu. V roce 1870 byly mimo areál pivovaru postaveny nové sklepy, na které navázaly objekty nového průmyslového pivovaru. Jeho výstavba je datována rokem 1901. K novým sklepům byl přistavěn technologický blok chladnice a spilky a především byla postavena nová varna -impozantní dvoupatrová budova obdélníkového půdorysu zakončená sedlovou střechou, jejíž fasády tvoří neomítané režné cihelné zdivo.

Vznikl moderní průmyslový podnik na parostrojní provoz, jehož hlavní výrobní budovy se až na drobné úpravy dochovaly dodnes.

Zrušení pivovaru

Starý pivovar byl zrušen, v provozu zůstala jen sladovna, a to až do roku 1967, kdy byl provoz obou výrobních jednotek ukončen.

Budovy pivovaru byly dále využívány pro provoz sodovkárny, která ukončila provoz v devadesátých letech 20. století. Od té doby, až na drobné využití prostor ke skladovým účelům, oba areály chátraly.

Novou šanci dostal chátrající pivovar v loňském roce. Přestože je poměrně obtížné najít pro specifickou stavební strukturu industriálních objektů nové využití, současný majitel dymokurského pivovaru zahájil projekt revitalizace bývalého průmyslového areálu s originálním programem. V muzeu filmových rekvizit, které se nacházejí v prostorách budovy chladného hospodářství, se mohou návštěvníci již nyní zatoulat do známých filmových příběhů, výrobou piva a sodovky bude pokračovat tradice původního využití objektů, konferenční a výstavní prostory v kotelně nabídnou možnost firemních akcí s atraktivním ubytováním na šalandě, občerstvení nabídne restaurace ve varně. Díky novému využití a citlivému přístupu projektanta bude zachován ojedinělý doklad historie pivovarství v maximálně možné míře autenticity, který přispěje k revitalizaci centra obce a stane se významným kulturním prvkem Nymburska.

Zdroj: Realit.cz | Autor: Šárka Jiroušková

Do velké skupiny našeho architektonického dědictví patří historické výrobní objekty a areály. Většina z nich již dosloužila svému původnímu účelu. Jejich mimořádné kvality a netradiční atmosféra zůstávají dnes téměř bez povšimnutí.

Do velké skupiny našeho architektonického dědictví patří historické výrobní objekty a areály. Většina z nich již dosloužila svému původnímu účelu. Jejich mimořádné kvality a netradiční atmosféra zůstávají dnes téměř bez povšimnutí.

Bez ohledu na jejich kulturní význam a kvalitu je současným trendem výstavba nových budov na pozemcích historického industriálního objektu bez snahy jejich druhotného využití. Tyto nenahraditelné pozůstatky minulosti postupně chátrají a naše architektonické kulturní dědictví tak přichází o dokumenty významné historické etapy v dějinách – průmyslového období. Na rozdíl od jiných zemí se u nás můžeme pochlubit jen několika skutečně zdařilými konverzemi (rekonstrukce historického výrobního objektu k novému účelu).

Mezi nejzajímavější historické výrobní objekty, které svou stavební strukturou vybízejí k novému využití, patří pivovary ze druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. Dispoziční uspořádání jednotlivých technologických bloků bylo řešeno účelně a zároveň nebyla zanedbána stránka estetická jak z hlediska skladby hmot, tak byl kladen důraz též na estetiku fasád s užitím výtvarných doplňků odpovídajících dobovému vkusu.

Dominanta náměstí

Významným kritériem pro nové využití je kromě stavu jejich lokalita. Právě pivovarství patří mezi průmyslová odvětví, která byla zastoupena téměř v každé lokalitě – jak na okrajích sídelních útvarů, tak v městské zástavbě, v historických jádrech měst – a jeho stopy se dají nalézt i v těch nejmenších obcích. Navíc vzhledem k důležitosti tohoto průmyslového odvětví je umístění jeho výrobních objektů i v územích a v zástavbě, kde jiný průmysl není zastoupen. Z určité „neplánovanosti“ vývoje území se v současné době vyskytují až téměř unikátní sestavy objektů z různých časových období a různého charakteru. Následující příklad budoucí konverze pivovaru je z Kokořínska. V centru obce Lobeč se nachází malý průmyslový výrobní areál, který tvoří dominantu návsi a zároveň je architektonickým kontrastem k baroknímu zámku, ke kterému panský pivovar patřil.

Základ ve sředověku

Jeho kouzlo spočívá v jednoduchosti a příjemném uspořádání technologických bloků, zároveň je výjimečným dokumentem několika historických stavebních etap.

Nejstarší části patrně pocházejí z období středověké tvrze, na jejímž místě byl postaven. První zmínka o existenci lobečského pivovaru se datuje rokem 1654. Současná podoba areálu pochází z devadesátých let 19. století, kdy byl původní pivovar řemeslné výroby přebudován na moderní parostrojní podnik.

Dispoziční řešení

Areál je tvořen dvěma hlavními částmi. Pohledově zajímavějším svou objemovou kompozicí je objekt, jehož hlavní průčelí směřuje do návsi. Do jednoho komplexu jsou zde uspořádány prostory administrativní a obytné a technologický blok tzv. teplého hospodářství – sladovna tvořená horizontální hmotou humna, sladových a ječných půd s charakteristickou dominantou – věžovým objektem sušárny sladu, tzv. hvozdem. Tato moderní technologie sušení sladu, kdy se nad topné těleso umístily většinou dvě lísky v patrech nad sebou (tzv. hvozd), byla nejčastější modernizací pivovarů ve druhé polovině 19. století. Na sladovnu navazuje varna s typickými průmyslovými okny pro tento prostor. Hlavní trakt je ukončen kotelnou a strojovnou.

Squatterské bydlení

V zadním traktu, který je oddělen od hlavního dvorem, byly umístěny technologie chladného hospodářství, kam se teplá mladina čerpala z varny pumpou přes dvůr, aby se z ní následnými výrobními procesy stalo pivo. V nejvyšším patře bloku chladného hospodářství, při jehož výstavbě bylo výhodně využito svahu a část objektu byla zahloubena, se nacházela chladnice – prostor pro obrovskou mělkou vanu – chladicí štok. Tento prostor býval otevřený do krovu a ukončený typickým hřebenovým větrákem. Dalším charakteristickým prvkem byly okenní otvory vyplněné nastavitelnými žaluziemi pro ovládání proudění vzduchu. Tekutina odtékala dále do nižších pater přes sprchové chladiče do klenutého prostoru spilky, kde byla zakvašena a k úplnému dokončení výrobního procesu došlo v nejnižším podlaží ve sklepech, které byly pro zajištění potřebné nízké teploty spojené s lednicemi.

Provoz pivovaru byl ukončen v roce 1949. Až do 90. let minulého století byly objekty využívány Státním statkem, sloužily jako sklady, dílny, bydlení. Neudržovaný areál v dalších letech sloužil ke squatterskému bydlení a jako zdroj stavebních materiálů, což výrazně přispělo k jeho úplné devastaci.

Nová historie

Nová historická etapa začala pro lobečský pivovar v roce 2007, kdy zchátralý, částečně zbořený areál poškozený následnými stavebními úpravami k druhotnému využití ze druhé poloviny 20. století, koupili mladí architekti se záměrem oživení zapomenutého místa.

Nenápadná obec Lobeč by se měla stát atraktivním cílem individuální a kongresové turistiky.

Hlavní trakt nabídne v přízemním klenutém prostoru humna restauraci, další části sladovny – sladové půdy budou využity pro pivovarské a regionální muzeum, zároveň zde bude umístěno kongresové centrum. V prostorách původní varny bude situován minipivovar. Objekt někdejšího sládkova domu bude včetně společenského prostoru s krbem upraven pro potřeby firemní rekreace.

Ve zrekonstruovaném traktu chladného hospodářství najdou návštěvníci pivní lázně, další prostory budou sloužit jako penzion. Pro technické zázemí areálu bude využit původní prostor kotelny a strojovny. Pokud se podaří překonat překážky způsobené neznalostí problematiky technických památek a průmyslového dědictví pracovníků památkové péče a jejich nevstřícností, zůstane zachován významný článek obrovské mozaiky historie pivovarství a dokument historie sídla.

Zdroj: Realit.cz | Autor: Šárka Jiroušková

Král Šumavy - vimperský ležák. Tak se jmenuje nové světlé pivo, které uvařil Měšťanský pivovar Strakonice, a.s. Oficiálně bude pokřtěno 6. listopadu večer v Kulturním domě ve Vimperku v rámci oslav 100 let vimperské radnice. "V ten okamžik budou mít také hospodští možnost Krále objednat a prodávat," uvedl ředitel pivovaru Jaroslav Tůma.

Stáčení ve čvrtek 30. října se ve strakonickém pivovaru zúčastnil také starosta Vimperka Pavel Dvořák. "Zájem z naší strany i lidí na Šumavě je obrovský. Jde o obnovení pivovarnické tradice u nás," řekl.

Ve Vimperku fungovaly po II. světové válce dva pivovary. "Oba vlastně od dob Petra Voka. Jeden skončil hned po válce, druhý pracoval od roku 1548 do roku 1967," vysvětlil Dvořák.

Sládková Měšťanského pivovaru Strakonice Dagmar Vlková vyzdvihujke především říz a plnost nového piva. "Je uvařen ze světlého sladu ve směsi se sladem bavorským a karamelovým. Obsahový objem alkoholu je 5,5 procenta," upřesnila.

Vedení strakonického pivovaru předpokládá, že ročně prodá přibližně 2500 hektolitrů tohoto piva. "Je určeno pro znalce a pochutnání. Ne pro běžnou konzumaci," dodal Tůma.

Král Šumavy je lahové pivo, ale v případě zájmu může být plněno i do sudů. Je nepasterované.

Video a foto zde...

Audio zde...

Zdroj: Strakonický deník.cz | Autor: Petr Škotko

Dělníci i pracující inteligence Rodinného pivovaru BERNARD dosáhli dnes významného úspěchu. Splnili svůj sdružený socialistický závazek k 91. výročí Velké říjnové socialistické revoluce nejméně o jeden půllitr překročit loňský výstav piva: 156 520 hektolitrů.

Svým nadšením, zvýšeným pracovním úsilím, zavedením několika zlepšovacích návrhů a v neposlední řadě důsledným uplatňováním sovětských zkušeností se tak stalo už na dnešní ranní směně. Celých osm dní před výročím události, která otřásla světem!

Namísto oslavy a bouchání zátek od piva humpolečtí pracující ve svém úsilí nepolevili a stmelený kolektiv uzavřel zpevněný socialistický závazek - do konce roku překonat loňský výstav nejméně o dvacet procent. Blahopřejeme a jen tak dál, soudružky a soudruzi.

Čest práci!

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Bernard Humpolec

Rodinný pivovar BERNARD se po dvouleté odmlce vrací k reklamní kampani "Svět se zbláznil, držte se…".

"Na listopad máme připravenou zcela nový reklamní motiv a část billboardových ploch je již vylepena, přesto jsme se nyní rozhodli vrátit ke kampani z roku 2006," vysvětluje Stanislav Bernard a dodává: "Naším cílem je dalším pokračováním zmíněné kampaně reagovat na současný vývoj ve společnosti."

Kampaň pivovaru je připravena na listopad.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Bernard Humpolec