V minulých dnech po vypáčení visacích zámků na 2 plechových vratech dílny vnikl neznámý pachatel do objektu pivovaru v obci Kout na Šumavě. Následně vnikl do vnitřních prostor dílny, odkud odcizil dvě nabíječeky na autobaterie, úhlovou brusku a jednu plynovou lahev s náplní CO2. Pachatel odtud dále odcizil osobní vozidlo zn. NISSAN Sunny, černé barvy, se kterým z uvedeného objektu odjel. Poškozeným tak způsobil škodu 16 200 korun. Vozidlo, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, bylo o dva dny později nalezeno v Rýzmberské ulici ve Kdyni. Kriminalističtí technici v něm zajistili maximální množství upotřebitelných stop. Po ohledání bylo vozidlo vráceno majiteli. Po pachateli krádeže policie pátrá.

Zdroj: Region Plzeň.cz

Milovníci piva dnes na hřbitově ve Valtířově na Ústecku uctili památku údajně nejportrétovanějšího Čecha Victora Cibicha. Podle Zdeňka Šťastného, předsedy Pivního sněmu Sdružení přátel piva, které akci pořádá, se vzpomínková akce na muže, jenž je vyobrazován na etiketě piva Březňák, koná vždy v březnu.

Cibich je skutečnou postavou, žil v letech 1856 až 1916. Ve Velkém Březně, pod který Valtířov spadá, pracoval jako přednosta železniční stanice. Na pivní etikety se dostal již v roce 1906. Jeho obrázek je nejen na lahvích piva z Velkého Března, ale portrét údajně okopírovaly i mnohé pivovary ve světě. Pivaři tak na něj mohou narazit například na etiketách piva vyráběného v Uruguayi, Kostarice, Itálii či Rumunsku.

Šťastný dnes ČTK řekl, že jen náhodou uspořádání vzpomínkové akce připadlo na první víkend poté, co společnost Drinks Union, pod kterou velkobřezenský pivovar spadá, oznámila, že většinu jejích akcií získá nizozemská společnost Heineken. Nejde tedy podle něho o žádný pivařský protest. Podle serveru Euro online za akcie Heineken zaplatí dvě miliardy korun, transakci ještě musí posoudit úřady pro ochranu hospodářské soutěže v Česku, Německu, Slovensku a Španělsku.

Zdroj: Finanční noviny

Cena za české uskupení zřejmě výrazně přesáhne předpokládanou částku. Kupní cena se totiž po oznámení transakce měla podle spekulací médií pohybovat kolem půl miliardy korun.

Heineken, který kupuje ústeckou nápojovou firmu Drinks Union (DU), zaplatí jejím majitelům podle důvěryhodných zdrojů Euro online přibližně dvě miliardy korun. Některá média po úterním oznámení této transakce přitom spekulovala o ceně půl miliardy korun. Poradcem DU při transakci byla společnost UniCredit CAIB, uvedl internetový server. Největší pivovarnická skupina na světě Heineken si koupí uskupení Drinks Union upevní třetí příčku mezi pivovary v Česku.

Drinks Union produkuje pivo ve čtyčech pivovarech v Krásném a Velkém Březně, v Lounech a Kutné Hoře. Vyrábí piva Zlatopramen, Březňák, Louny, Dačický, Lorec, Jarošov a Pivrnec, celkem produkuje 900 tisíc hektolitrů piva. Součástí nákupu by mělo být také deset hektarů chmelnic, které ústecká skupina jako jediný z tuzemských pivovarů na Žatecku vlastní. Potvrdili to včera zástupci obou firem.

"V následujících týdnech bude probíhat posuzování celé transakce úřady pro ochranu hospodářské soutěže v Česku, Německu, Slovensku a Španělsku, vzhledem k tržnímu postavení Drinks Union. Předpokládáme, že transakce bude ukončena do 30. června 2008," uvedl dříve manažer pro komunikaci DU Josef Vejlupek.

Podle předsedy představenstva a majoritního vlastníka Drinks Union Milana Hagana uskupení splnilo poslání. "Získali jsme výhodnou tržní pozici a přivedli jsme strategického partnera, který firmu bude nadále rozvíjet," řekl v úterý.

Heineken bude chtít více

Podle odborníků bude mít Heineken zájem získat v ČR další pivovary. "Skupiny, jako je nyní právě Heineken, usilují o přední pozice v zemích, kde působí. Koupě Drinks Unionu je jedním z důsledků," popisuje situaci výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Jeho slova potvrzuje i mluvčí Heinekenu v Česku Kateřina Eliášová. "Rozšíříme pozice na republikovém i regionálním trhu a získáme značky z celého spektra."

Heineken podle expertů z oboru zřejmě výhledově uzavře dva ze čtyř závodů Drinks Union, v Kutné Hoře a jeden na severu Čech. Podinvestovaná skupina by potřebovala okamžitou injekci přes miliardu korun. Odborníci očekávají výhledově pouze zachování pivovaru v Krásném Březně v Ústí nad Labem a zbytek trhu pokryje Heineken dalším rozvojem moderních Krušovic, kde jsou připraveny rychlé investice na zdvojnásobení produkce na dva miliony hl ročně a jsou tam další volné pozemky.

Velmi silnou značkou z portfolia Drinks Union, kterou bude Heineken rozvíjet, je Zlatopramen, což je nejvíce vyvážené české pivo do Německa, i když v nižších cenách než Pilsner Urquell a Budvar.

Heineken, čtyřka na světě, je největším prodejcem piva v Evropě; na další trhy se soustředí pouze okrajově. Po nákupu Scottish & Newcastle dále posílil ve střední Evropě, jeho partner Carlsberg ve Velké Británii. Heineken vlastní v 65 zemích přes 115 pivovarů, které produkují 139 milionů hektolitrů piva.

Zdroj: iHNed | Autor: Libor Akrman

Od roku 1957 spojil svůj život s Pivovarem Svijany František Horák. Nyní odchází z místa ředitele. Za jeho působení se podařilo podnik na poslední chvíli zachránit a pivovar navýšil svoji výrobu téměř desetkrát.

Jedna z největších osobností českého pivovarnictví - František Horák, v pondělí odchází z místa ředitele Pivovaru Svijany. Se svým životním posláním, pivovarem, se však zcela rozloučit nedokáže a se Svijany, kterým věnoval 50 let svého života, bude dál spolupracovat jako obchodní sládek. „Kdybych měl skončit úplně, to by pro mě nebylo dobré,“ říká Horák.

* Co nebo kdo vás přivedl před více než půl stoletím do pivovarnictví?

Byl to můj otec. Jednou v roce 1957 takhle přišel a říká: ve Svijanech shání do učení sladovníka. Měli jsme v té době malé hospodářství, a tak pivovarské mláto bylo jedním z dalších argumentů. Já jsem neměl vyhraněné zájmy jako některé dnešní děti, a tak jsem do toho šel. To pivovarství se mi stalo prakticky koníčkem, takže jsem se do toho zahloubal a měl jsem to rád. Za celý ten život jsem tu prošel všemi funkcemi, znám tu každý centimetr.

* Jak to tu tehdy vypadalo, jako v Hrabalových Postřižinách?

Vzpomínám na ty časy, kdy jsme ještě neměli pásové dopravníky ani sklápěčky, takže se všechno házelo ručně lopatama z vagonů. Měli jsme tu bednáře. Pamatuji dřevěné transportní sudy, to byly čtvrtky, půlky a stovky. V těch sklepích, co dnes máme nerezové tanky, tak tam byly velké ležácké sudy, které se koncem každé zimy, řekněme tak v únoru, vyndávaly ven. Stará smola se z nich horkým vzduchem sundávala a dávala se nová. Parta lidí pak sudy různě koulela po dvoře. Lahve se přivážely volně ložené ve vagonech, akorát chráněné skelnou vatou, a sami jsme je rovnali do dřevěných bedýnek. Dneska by tomu nikdo nevěřil. Byla to zkrátka úplně jiná práce. A hlavně dřina.

* Co všechno jste tedy v pivovaře dělal?

Dělal jsem ve sklepě, ve varně, vařil jsem pivo, chladil, filtroval, prostě úplně všechno. Pak jsem se stal podsládkem, to bylo tak kolem roku 1974, asi od roku 1980 jsem byl sládkem. No a od roku 1989 ředitelem.

* Svijany nepatřily vždy mezi dobrá piva. Proč?

Celou dobu jsem byli jen provoz, pod někoho jsme patřili a neměli o nás zájem. Takže jsme nebyli ani technologicky dobře zařízeni. Vodu na kvasnicích jsme měli nechlazenou přímo z vrtu, což je špatně. Měli jsme také teplé sklepy. Mimo to za minulého režimu byl v pivovarnictví kvůli nízkým platům nedostatek pracovních sil. Bylo tu zaměstnáno takových šest až deset nemakačenků a ochmelků, na které nebylo spolehnutí. Pivo jsme pak měli třikrát dobré, dvakrát špatné, kvalita se pohybovala.

* Během své éry jste pivovar dvakrát zachraňoval. Jak se vám to povedlo?

V roce 1985, kdy jsme patřili pod podnik Louny, se měl pivovar zavřít. Já už ho ale měl tak rád, že jsem se obklopil lidmi a kamarády, kteří byli ve funkcích různých ředitelů a měli dlouhé prsty na ministerstvu. Pivovar jsme zachránili. To bylo poprvé. Pak ho chtěli v roce 1998 zavřít Pražáci. Ono to tedy vlastně patřilo Angličanům. Chtěli to zavřít nejdříve tady a pak ve Vratislavicích. Začal jsem s nimi jednat, že to koupím. Říkal jsem jim, prodejte nám to, vždyť tady se dělá třicet pět tisíc hektolitrů, vždyť vás nemůžeme ohrozit. Protože pivovar Svijany byl založen již v roce 1564, tak jsem apeloval i na jejich vztah k tradicím. Nakonec se rozhodli, že mi to prodají. Tak jsem si vyjednával peníze, čas utíkal a peníze pořád nebyly. To bylo tak dva tři měsíce až najednou řekli, pane Horák, jestli tu peníze nebudou za tři týdny 28. dubna, tak to zavíráme.

* Tak to byl hodně šibeniční termín.

Já jsem ty peníze nesehnal, ale moji známí sehnali pány Kučeru, Kašpara a další. Peníze jsme tam vezli poslední den autem s ochrankou. Dva dny předem se ještě nevědělo, zda pivovar ještě pojede. Byl to takový zázrak, kdy jsme dvakrát utekli hrobníkovi z lopaty a daří se nám. Bude to asi díky tomu, že jsme to chtěli, člověk to měl rád, majitelé do toho dali nějaké peníze.

* Jaké byly nejhorší okamžiky kromě těch kdy pivovaru hrozilo uzavření?

Asi s těmi lidmi. V některých dobách se to nedalo vůbec uhlídat. Buď přišli do práce pozdě nebo vůbec, nebo alespoň něco zkazili. Když jsem nastoupil a zhruba tak do sedmdesátých let tu byli lidi ještě z první republiky. Jenže ty se kvalitně nenahradili a ještě se zvyšoval výstav. A k tomu ještě ta nesprávná technologie. No, nebylo to jednoduché. Dnes už tu je pracovní kázeň. Není možné, aby se v práci někdo opil. To ale neznamená, že zakazujeme napít se piva. Může se napít, já nevím, třeba pro žízeň, ale není možné, aby trpěl pivovar.

* Zdá se, že pivovar skutečně netrpí.

Dnes, bez nějakého velkého chlubení, protože se už nikde nedělá špatné pivo, nám ten kšeft jde pořád nahoru. Je to asi tím, že to těm lidem chutná. Posledních deset let se výstav stále zvyšuje. Začínali jsme na třiceti osmi tisících. Loni jsme udělali dvě stě šedesát devět tisíc a letos to vypadá na tři sta tisíc. Za první tři měsíce letošního roku máme proti loňsku sedmnáct procent navíc. Takže to jede.

* A není škoda to tedy opouštět?

Nikdo mě odsud nevyhnal, sám jsem se rozhodl. Novému řediteli Romanu Havlíkovi to předávám, myslím, na zlatém podnosu. Toho hocha znám deset let. Je to čtyřicetiletý inženýr. Pracoval v GEA-LVZ, kde Mirek Kučera (nynější většinový akcionář-pozn.red.), který mi pomáhal se záchranou pivovaru, dělal ředitele. Takže si ho sem vzal. Již se tu dva měsíce pohybuje, zařizuje, již si uvařil várku, je to chytrý kluk a ještě se určitě občas sejdeme.

* Jak bude vlastně vypadat vaše další práce pro pivovar?

Jednak zůstávám v představenstvu firmy a jednak jako obchodní sládek občas pojedu s těmi obchoďáky, abych dokoukl jak to naše pivo kde točí a ošetřují. Nebudu řídit, takže si budu moci dát malé pivo a říct, hele máš to dobrý, nebo hele měl by jsi s tím udělat to a to. Hlavně už nebudu mít na sobě ty starosti a zodpovědnost za celý pivovar. Ale kdyby mi nedali tuto možnost, to by nebylo dobré. To bych se z toho zbláznil. Já nemůžu být úplně bez pivovaru.

* Když už jsme probrali ty vaše nejhorší okamžiky v pivovaru, tak co ty nejkrásnější?

Ty úplně nejhorší, kdy se měl pivovar zavírat, byly zároveň i nejkrásnější. Když jsme ten pivovar zachránili, to byla nádhera. No a pak ten závěr mé kariéry, kdy jsme deset let šli pořád nahoru. Už nejsme regionální pivovar, ale kromě severní Moravy zavážíme celou republiku. Třeba kolem Brna máme asi 65 hospod a v dokonce v Plzni nás točí ve dvanácti hospodách. Je to zavazující a člověk musí o tu kvalitu pořád bojovat. Věřím, že ty lidi jsou tady na to vycvičení, jsou na něj hrdí. Všechno to jsou pivovarský lidi, kteří to budou dělat dál dobře, jako když jsem tu byl já.

* Neměl jste za těch padesát let zaječí úmysly? Jít někam kde mají třeba lepší vybavení?

Neměl. Po té co jsem sem přišel, tak jsem si tu namluvil holku, jejíž táta pan Tichý tu byl sládkem a také pracoval celý život v pivovarnictví. A já to po něm převzal. Byl to takový přátelský život v tom pivovaru.

* A jak brala rodina vaši práci?

Myslím, že dobře. Manželka od svého otce věděla, do čeho jde. Ráno brzo do práce a večer pozdě z práce Mnoho let jsem vstával v půl čtvrté a od půl páté byl v práci. V té době tedy nebyl ani čas na dovolenou.

* Když zbude nějaký čas mimo práci, tak ho věnujete nebo budete věnovat čemu?

No tak, protože hodně jezdím, tak si v práci moc pivo nedám. Pak si ale rád zajdu jednou dvakrát týdně do hospůdky posedět s kamarády a dát si pár třetinek. No a pak chodím na fotbal a samozřejmě také na liberecký hokej. A také na volejbal v Dukle Liberec. Mám i spoustu známých a příbuzných, které mohu navštěvovat. Takže koníčky mám a hlavně pivovarské poslání mi i nadále zůstává.

* František Horák narozen 1941 v Mašově od roku 1963 bydlí ve Svijanech vdovec, má syna, žije s přítelkyní od roku 1957 až na jeden rok, kdy pracoval pro nedaleký Pivovar Klášter, je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany duchovní otec Svijanských pivních slavností získal pro Svijany i pro sebe mnoho čestných uznání (například osobnost Libereckého kraje)

Zdroj: MF Dnes | Autor: Jaroslav Hoření

„Pivo v prášku“ začala v polovině devadesátých let minulého století vyrábět bruntálská sladovna.

Tento výrobek se zakrátko stal módním hitem a nejeden milovník nahořklého moku si zkusil uvařit své vlastní pivo. Výroba piva nebyla nijak složitá a přijatelný mok se dal uvařit při dodržení přiloženého návodu bez větších nesnází. Určitou práci a nevyhnutelný čas to ale přece jenom vyžadovalo, nebylo to tak úplně jednoduché jako u běžných instantních nápojů, které stačí rozmíchat v pitné vodě a ihned pít.

„Pivo v prášku“ obsahovalo vlastně všechny ingredience nutné k uvaření piva. Pracovní postup lze velmi zjednodušeně popsat následovně - prášek rozmíchat ve vodě, uvařit, nechat vychladit, vykvasit, stočit a pít. Cena výrobku byly přijatelná, pokud člověk nepočítal vlastní práci a energii, byla cena uvařeného piva zlomkem ceny, za kterou prodávají chmelový nápoj obchody a restaurace. Chuť byla ovšem různá a odrážela se v ní pečlivost várce, kvalita vody, teplota a mnoho dalších okolností včetně třeba počasí. Někdy se podařilo uvařit pivo vskutku lahodné, ale nutno přiznat, že jindy se vyrobený mok při takřka stejném postupu dal pít jenom se sebezapřením.

U nás, v zemi pivařů, si „pivo v prášku“ lidé kupovali spíše ze zvědavosti. Své příznivce si však našlo doslova v celém světě, vyváželo se nejen do evropských zemí ale také třeba do Kanady a odlehlé Austrálie. Jeho výroba běžela na plné obrátky přibližně do předloňského roku, pak začala převažovat výroba jiného zajímavého produktu - tekutého pivního extraktu, jakéhosi pivního „sirupu“.

„Je to vlastně velmi podobné. Rozdíl je z našeho hlediska především v tom, že tekutý extrakt je výrobně levnější, protože sušení je energeticky velmi náročné a proto tedy také drahé. Výrobek se sušil v tryskových sušičkách a tato fáze výroby vlastně odpadá. Výroba piva v prášku ale úplně neskončila. Jsme kdykoliv připraveni vyhovět přání zákazníků a podle potřeby je vyrobit požadované množství. Řeč je pochopitelně o větších odběratelích, ne o jednotlivcích, kteří by si chtěli uvařit deset litrů vlastního domácího piva,“ vysvětlili změny a výrobní postup pracovníci sladovny.

Výroba piva z pivního extraktu je v podstatě obdobná výrobě piva z prášku a bruntálská sladovna jej vyváží zatím do třinácti zemí světa. Mimořádný zájem o pivní extrakt mají zákazníci kupodivu třeba ve Vietnamu, kam směřuje značná část výroby, ale také třeba v zemích bývalého Sovětského svazu.

Zdroj: Bruntálský deník | Autor: Ladislav Olejníček

Výhradní dovozce českobudějovického piva Budvar pro Rakousko, firma Kolarik a Buben, oznámila sloučení s firmou Leeb ve společný podnik Kolarik+Leeb, který má ambice stát se největším velkoobchodem s nápoji na rakouském trhu. Pro Budvar by to mělo znamenat další zvýšení vývozu piva do Rakouska, který v loňském roce dosáhl 50.000 hektolitrů.

Rodina Kolariků, která pochází z Českých Budějovic, přišla do Vídně už na konci 19. století a provozuje dodnes unikátní restauraci Schweizerhaus, která je nejproslulejším gastronomickým podnikem ve vídeňském zábavním parku Prátr. Na točený Budvar a slavné vepřové nožičky tam zajde aspoň jednou do roka snad každý Vídeňák a další tisíce návštěvníků města.

Kolarikové se od začátku specializovali na dovoz Budvaru a od 30. let minulého století po založení firmy Kolarik a Buben i na dovoz dalších, zvláště bavorských piv. Nyní po spojení s firmou Leeb chtějí rozšířit záběr i na nealkoholické a teplé nápoje a vína. Vedle kompletního sortimentu nápojů chtějí dosáhnout po spojení i celorakouské působnosti díky distribuční síti po celé zemi.

Předpokládají, že v tomto roce dosáhnou prodeje 200.000 hektolitrů nápojů, z toho asi 120.000 hektolitrů piva, a obratu 27 milionů eur (asi 680 milionů korun). Zatímco v dovozu piva je firma již teď jedničkou na rakouském trhu, v nejbližší době chce dosáhnout vedoucího postavení i v celém segmentu nápojů.

Zdroj: M&M